Zpěvačka lidových písní, folklorní aktivistka a královna matka Valašského království se narodila dne 27. 06. 1929 ve Vsetíně. K muzice ji přivedli rodiče. Maminka hrála ochotnická divadla, zpívala v operetách a všelijaké kuplety. Tatínek byl muzikant. Hrál na saxofon, harmoniku, trubku. Měl taneční kapelu. Už jako malá zpívala ve školním sboru, ve druhé měšťance v pětatřicetičlenném dívčím sboru. Ze sboru jich potom zůstalo jen pět a zpívaly ještě asi rok po dokončení školy jako dívčí pětka. Jarmila mezi tím zpívala se čtyřma průmyslovákama. Doprovod byla jedna Španělka, takže to vlastně v té době bylo něco, jako později folk. Zpívali taneční písně, trampské písně, Gustava Broma. Pak zpívala rok s taneční muzikou a dva muzikanti z ní hráli v Michálkově cimbálovce na violu a klarinet. A potřebovali zpěvačku, tak v roce 1938 nastoupila.


Vyučila se švadlenou a nemohla sehnat pracovní místo. V roce 1946 pracovala u jedné švadleny jako tovaryška, od které však utekla. Pak dostala místo jako pomocná švadlena v kožešnictví, kde šila čtyři roky. Ale moc jí to nebavilo. A mezi tím už začala natáčet s muzikou Okolo Suče a A vy, páni muzikanti a další písničky. V roce 1950 odešla prodavačka z místní prodejny Supraphonu a přijel pán z Prahy z vedení firmy a nabídl jí, jestli tam nechce prodávat. A Jarmila bez obchodní školy do toho hupla rovnýma nohama a vydržela tam pětatřicet roků.

V roce 1948 a 1949 začala zpívat s kapelou Vsacan, která se roku 1952 rozpadla. Nejenže se dostala k milované hudbě, ale našla tam i budoucího muže, Ludvíka Schmidta, který hrál druhé housle. Měli se velice rádi a hudba se s nimi táhla celým životem.

1951 jí přišla nabídka z BROLNu ( Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů ) a ona ji přijala. S BROLNem to byla velká sestava - osm až deset párů tanečníků, až pětatřicet muzikantů. Pro Jarmilinu muzikantskou dušičku byl ten velký orchestr dobrý, krásně zněl, bylo to pro ni zajímavé a proti malé cimbálce změna. Už v roce 1955 zpívala na Světovém festivalu mládeže a studentstva ve Varšavě a dostala třetí cenu. A o dva roky později v Moskvě získala druhou. V soutěži bylo čtyři sta zpěváků, takže bylo co dělat. Porota byla mezinárodní. Dále vystupovala s BROLNem v Anglii a pak ve spoustě dalších států, Německu, v Holandsku, tam dokonce byli devětkrát.

Roku 1970 zemřel její manžel Ludvík Schmidt. Z jejich svazku vzešlo jedno dítě. Dcera Zuzana dělá také muziku. Učí hudební výchovu ve škole, je družinářka a má i kapelu. Po manželově smrti tři čtvrtě roku nikde neúčinkovala, ale pak si řekla, že to nemá cenu.

Dále spolupracovala se soubory Kyčera a Jasénka, s cimbálovou kapelou Technik Jana Rokyty, atd. Často vystupovala i v televizi a v rozhlase. Také díky tomu se jí podařilo udělat z lidových písniček hity.

Na jednom z koncertů ve Zlíně ji Zdeněk Hrachový – kapelník Fleretu nabídl spolupráci s jejich folkrockovou skupinou. Jarmila však odmítla.

Až jej herec pan Lubomír Tokoš pohnal za Jarmilou do Jasenné, kde měla moc krásný koncert s Technikem v kostele a Hrachový tam přijel. Slovo dalo slovo, Zdeněk Jarmilu umluvil, a ona natočila s Fleretem první písničku – Doma najlepší – na jejich novou desku. A tím to začalo. Domluvili se na společné desce, Jarmila vybrala lidové písničky, něco vybral Fleret, a dali to dohromady. A tak místo toho, aby seděla doma a užívala si vnoučat, začal muzikantský kolotoč nanovo. A měla úspěch. Koncerty, festivaly, nahrávací studia, zájezdy. A publikum. Úplně nové a jiné než to dosavadní; pro mladé se stala objevem. Lidová píseň dostala nový kabát a nové aranžmá.

Vždy patřila mezi uznávané zpěvačky a roku 1979 získala titul Zasloužilé umělkyně a v roce 1989 pak i titul Národní umělkyně. Jejím životním snem bylo učit na konzervatoři. Ten s jí nesplnil.

Mimo lidové písně má Jarmila Šuláková také ráda jazz a vážnou hudbu. Nechybí jí smysl pro humor a životní optimismus. Muzika je pro ni nejlepším lékem na všechny rány.

Články související s Královnou Matkou najdete zde