Lidi zlatí, já dnes mohu vyprávět, to musím říct!
Byla jsem totiž po čase opět obhlédnout zákoutí krásné
věže Trúby a slyšte, vizte, co jsem objevila!
Tam nad schody do vnitřního hradu původního, u Jaroňkovy útulny, na místě plném slunce s výhledy do kraje překrásného, jakým jen Beskydy jsou, skví se teď další kusy zpod rukou výjimečného tesaře, Lukáše Bubely.
Ano, vzdávám hold jeho zručnosti a citu, které si všichni můžeme vychutnat pohledem, ovšem především pohmatem.
Na zmíněné vyhlídce totiž máme nové posezení a tedy, přátelé štramberského hradu, třísky v zadnicích už vám opravdu nehrozí!
A když dlaněmi pohladíte ty do krásy opracované desky stolů i lavic, vězte, že se dotýkáte víc než jen dřeva - že jste nablízku novému vroubku v historii hradu i hor, že se dotýkáte lemu hřejivého srdce Valašska.
Přijďte se o mých slovech na vlastní kůži přesvědčit!