Titul Skokan tisícileťá udělený 13. 12. 2003
Titul Rytíř Valaského královstvjá udělený 11. 8. 2006

Jiří Raška se narodil 4. února 1941 ve Frenštátě pod Radhoštěm. Je nejslavnějším českým skokanem na lyžích, olympijským vítězem a českým lyžařem století. Jeho otec zemřel, když bylo Jiřímu Raškovi devět let. Matka tak musela sama vychovávat čtyři děti. Raškova záliba v zimních sportech není překvapivá, vždyť na Valašsku se děti rodí s lyžemi na nohou. Bratranec a strýc, aktivní skokani, ho přivedli k jeho budoucí hvězdné disciplíně. Pěstoval však i řadu jiných sportů, od fotbalu přes cyklisitku po házenou. Jako mladý skokan se dostal do legendárního družstva trenéra Zdeňka Remsy, jíž se říkalo Remsa Boys. Když hrozilo, že Raškovu kariéru zbrzdí vojenská služba na Šumavě, Remsa si ho nechal převelet do vojenského klubu Dukla Liberec. V roce 1964 odjel na ZOH do Innsbrucku, ale plnil pouze roli náhradníka. Sledoval zde boj Josefa Matouše, který po prvním kole vedl a mohl se stát prvním českým vítězem na zimních olympijských hrách, ale nakonec skončil bez medaile. Raška se v podobné situaci ocitl za čtyři roky.

Díky čtvrtému místu na MS 1966 a druhé příčce na Intersport turné o rok později odjížděl na ZOH 1968 v Grenoble jako jeden z favoritů. Sám doufal v umístění do pátého místa a i desátou příčku by nepovažoval za zklamání. Spisovatel Ota Pavel popsal jeho skok v závodě na středním můstku takto: „Byl to nádherný let v nekonečném tichu, který trval kratičký lidský věk. Malíř a redaktor Ota Mašek skoro omdlel, fotoreportér Jarda Skála přestal fotografovat. Trenér Remsa si omýval obličej sněhem a písklavý skokan Nor Wirkola přestal pískat.“

Raška skočil 79 metrů, což sice bylo o metr méně než v případě Rakušana Baldura Preimla, avšak díky lepšímu stylu po prvním kole vedl. Při druhém skoku netrefil odraz a přidal jen 72,5 metru, ale prvenství uhájil – Jiří Raška se stal prvním českým vítězem na ZOH v historii. K tomu přidal stříbro z velkém můstku, kde jej porazil pouze Rus Vladimír Bělousov. Týž rok dokázal vyhrát šest závodů v řadě. Na mistrovství světa ve Vysokých Tatrách na něj přišlo sto tisíc diváků. Obsadil druhou příčku na velkém a osmou příčku na středním můstku.

V roce 1969 se na jeden den stává i světovým rekordmanem. Na novém můstku v Planici skočil 164 metrů a o čtyři metry tak překonává den starý rekord svého velkého soka, Nora Björna Wirkoly. Nicméně hned následující den mu rekord bere Manfred Wolf (165 m) z tehdejší NDR. Jeho další úspěchy čítají stříbro na MS na velkém můstku v roce 1970, vítězství v Intersport turné rok poté, bronz na historicky prvním MS v letech na lyžích a pátou příčku na ZOH v Sapporu.

Od roku 1974 působí jako trenér a z počátku ještě i souběžně skáče. „Řekl jsem si, že skončím okamžitě, jakmile mě porazí první junior,“ řekl Hospodářským novinám. Učinil tak v roce 1976 poté, co ho porazil František Novák. Skokanské lyže naposledy obul při závodě veteránů v roce 1979. V letech 1994 - 1996 je společně s Medalem a poté Malcem trenérem české reprezentace. V devadesátých letech působil i jako trenér české reprezentace, mládeže a místopředseda Svazu lyžařů ČR. V anketě Svazu byl zvolen českým lyžařem století, od Českého klubu fair play dostal za rok 2005 hlavní cenu za celoživotní činnost.

Jeho vrstevníci-skokani Jiřímu Raškovi neřeknou jinak než Franto. Překřtil jej Zdeněk Remsa, když poznamenal, že Raška má chůzi jako skokan František Felix. Za vítězství na olympiádě dostal tajně deset tisíc korun a televizor. Nabízený automobil Škoda 1100 MB nesměl jako olympijský amatér přijmout, a tak rok jezdil s továrním číslem a poté „embéčko“ se slevou koupil. Podepsal Dva tisíce slov. Spisovatel Ota Pavel o něm napsal Pohádku o Raškovi. V současné české skokanské reprezentaci působí jeho vnuk Jan Mazoch.

Rozhovor s Jiřím Raškou zde